Slavná historie Československého motokrosu

18.07.2017....

Jelikož se mílovými kroky blíží vrchol motokrosové sezóny 2017 v České republice, když již v neděli 23. července budeme znát další vítěze Grand Prix České republiky. Podívejme se ve zkratce, do historie terénních závodů motocyklů v zemi, o které se zpívá, že "Zemský ráj to na pohled ".

První, dá se říci neoficiální motokrosový podnik se odjel ve Strakonicích, po kterém následoval motokrosový závod odjetý nedaleko Stříbra v dodnes známém areálu "Terén svatého Petra". Ovšem prvním terénním závodem, který plně zachytil zájem jezdců a široké sportovní motoristické veřejnosti, byl terénní závod v pražské Divoké Šárce, jenž se odjel v dubnu roku 1951 a kdy ve svých objemových kategoriích zvítězili Martha (150cc), Preisler (250) a Kinzl (350cc).

První Přebor ČR se odjel v roce 1955, kdy se vítězi v bojích mezi stroji JAWA, ČZ a ESO stali Hameršmíd (175cc) a Čížek (250cc a 350cc). Dalšími průkopníky zrodu motokrosu v naší zemi na které nesmíme zapomenout mimo jiné byli Roučka, Kmoch, Souček, Chasák, Rón, Klimt, Chára st.. Nejlepším jezdcem padesátých let byl v českých luzích a hájích Jaromír Čížek. V roce 1957 bylo uspořádáno první mistrovství Evropy dvěstěpadesátek v motokrosu. Téměř celého seriálu se zúčastnil i Jaromír Čížek a skončil celkově na třetím místě. Na JAWĚ 250 byl ve velkých cenách postupně třetí, druhý a nakonec ve VC Švýcarska první. Bylo to první vítězství motocyklu JAWA na významném mezinárodním motokrosu. Rok 1958 byl nejslavnějším obdobím jeho kariéry i jeho JAWY. Čížek zvítězil v sedmi velkých cenách a stal se Mistrem Evropy. Čížkova převaha byla jednoznačná, výborně byla připravena i jeho „podčtvercová“ JAWA.

 Mistrovství Evropy 1959 potvrdilo, že obhájit titul je vždy těžší než jej poprvé získat. Naši jezdci včele s Čížkem se stále umísťovali ve velkých cenách na předních místech, ale na celkové prvenství to nestačilo. Zajímavostí tohoto seriálu bylo, že v GP Rakouska zvítězil Souček na stroji ESO a své vítězství na stejném stroji zopakoval ještě v následujícím roce ve Velké ceně ČSR v Šárce. Čížek zvítězil ve třech velkých cenách a celkově v mistrovství Evropy obsadil třetí místo a čtvrté Kmoch.

V šedesátých letech minulého století patřili československé stroje i jezdci k tomu nejlepšímu, co mohl tehdejší motokros nabídnout. Mistry světa se ve 250cc na strojích ČZ stali nezapomenutelný Belgičan Robert, který se stal na československém stroji světovým šampionem celkově třikrát a třikrát skončil celkově třetí. Jednou se z titulu mistra světa radoval Rus Arbekov. V 500cc se třikrát mistrem světa stal východní Němec Friedrichs. Mezi nejlepší se dokázali prosadit i naši borci, když v roce 1960 skončil celkově třetí ve 250cc Souček. V roce 1963 se na druhém místě celkově umístil legendární Vlastimil Válek, který ještě s řadou reprezentantů jakými byli např. Polanka, Pilař, Krajčovič st., Strnad, Poláš, Konečný, Stodůlka a další přiváželi body z mistrovství světa jako na běžícím pásu. V roce 1966 celkově třetí skončil další klenot československého motokrosu Petr Dobrý, který posléze k velké škodě musel z důvodů bolestí zad kariéru motokrosové jezdce ukončit.

Posléze přišla další zlatá éra našeho motokrosu, a to leta sedmdesátá. V kategorii 250cc se v roce 1970 na celkovém pátém místě umístil podle slov odborníků největší talent Československého motokrosu všech dob vůbec, Halm, který ale svůj talent ze značné míry promrhal taktně řečeno "špatnou životosprávou". To se poprvé na výsluní drtivým náporem prosadili jezdci motocyklů Suzuki Robert a Geboers, kteří přestoupili na stroje ze Země vycházejícího slunce právě z motocyklů strakonické továrny ČZ. Naši jezdci pravidelně přiváželi medaile nejen ze závodů jednotlivců, ale i z motokrosů družstev. Mezi medailisty čteme jména jako Halm, Stodůlka, Toman, Hameršmíd ml., Válek, Konečný, Falta, Churavý, Baborovský, Velký, Nováček a další. Do historie se ale nejvíce zapsal rok 1974, kdy se Jaroslav Falta radoval z titulu mistra světa v kategorii 250cc. Bohužel jeho radost trvala přibližně půl hodiny, než přišel protest Sovětské reprezentace a díky Faltově časové penalizaci se mistrem světa stal jejich jezdec Mojsejev. Československý motokrosový tým se sice na místě odvolal, ale na následujícím zasedání FIM v San Marinu se i díky zástupcům naší země Hakenovi, Křivkovi a spol., kteří hlasovali proti Faltovi, byl potvrzen mistrem světa Mojsejev. (Omlouvám se čtenářům za stručné shrnutí této, nejen pro Faltu černé kapitoly motokrosu v Československu). Další, neméně slavný rok byl hned ten následující. Rok 1975. V Sedlčanech se český čtyřlístek Churavý, Velký, Baborovský a Nováček stal poprvé a naposledy vítězem motokrosů Národů, dnešní MXoN. Trenér a manažer Helikar mohl převzít nejprestižnější motokrosovou trofej Chamberlain Trophy. Další medaile naši jezdci vybojovali v kategorii 125cc, kdy se v roce 1975 na třetím místě umístil Churavý a o rok později celkově druhý Baborovský a třetí Velký. To také bylo naposledy, kdy československý motokrosař dokončil seriál mistrovství světa do třetího místa.

V pozdějších létech až do současnosti jezdci přiváželi body ze světových šampionátů poměrně sporadicky. Přeci jen, doba se hodně změnila. Motocykly ČZ byly konkurence doslova a do písmene nepoužitelné. Po zrušení Dukel, Rudých Hvězd a Středisek Vrcholového Sportu se prakticky vše hradilo z peněz rodičů nebo sponzorů, takže i když jezdci byli neméně talentovaní jako např. Halm nebo Falta a spol, bylo obrovsky složité se do tehdy bodované patnáctky, když se sobotních kvalifikací zúčastňovalo v průměru osmdesát jezdců dostat. Mezi jezdce této doby si připomeňme borce, kteří dokázali i přes těžkou situaci body ze světových klání přeci jen přivést. Byli jimi Štaud, Antony, Krajčovič, Zemen, Kučírek, Svatoš, Kuchař, Kadleček, Čepelák, Zaremba, Žerava a další. Na závěr jen dodávám, že současnost z hlediska všeho a hlavně financí je ještě složitější. 

v. motýl

zdroj foto: Miroslav Jireček, AMK Loket