Rozhovor s koordinátorkou motokrosové sekce Red Bull KTM Factory Racing, Valentinou Ragni

08.05.2025….

Žena s velkým „Ž“ Valentina Ragni je klíčovou postavou v zákulisí Red Bull KTM Factory Racing již více než dvě desetiletí. Jako koordinátorka týmu viděla všechno – od světových titulů a legendárních jezdců až po každodenní logistiku, která udržuje jeden z nejúspěšnějších týmů MXGP v chodu. Její vášeň, loajalita a energie jsou velkou součástí toho, co dělá z týmu tak sehranou jednotku.

Webový portál GateDrop.com, jmenovitě Andy McKinstry se s Valentinou setkal ve více než zajímavém rozhovoru , kde rozená Italaka otevřeně vypráví o své neuvěřitelné cestě v paddocku a vzpomíná na některé ze skvělých jezdců, se kterými v průběhu let pracovala – od začátků s Pitem Biererem a Kenem Roczenem až po silné pouto s Renem Hoferem a pokračující spojení s hvězdami, jako jsou Andrea Adamo a Jeffrey Herlings. Nabízí také fascinující vhled do života na silnici, práce pod různými týmovými manažery, vztahu s Isakem Giftingem a toho, jak je pro tento sport stále stejně vášnivá jako vždy.

Otázka: Valentino, vraťme se na začátek. Než jsi získala svou pozici v KTM, jaký byl tvůj život? Předpokládám, že jsi měla vášeň pro motokros?

Valentina Ragni: Ano, vlastně jsem milovala motokros už od dětství. Pocházím z Cingoli, což je docela slavná motokrosová trať v Itálii. Moji rodiče byli velkými fanoušky tohoto sportu a začali mě brát na závody, když mi byly pouhé tři roky. Od té chvíle to byla láska na první pohled – motokros byl vždy součástí mého života.

Otázka: Nyní jsi koordinátorem týmu v Red Bull KTM, jednom z nejlepších týmů v paddocku. Jak si se k této příležitosti dostala a byla jsi v této roli hned od svého příchodu do KTM?

Valentina Ragni: Ano, jsem v KTM od roku 2003 a vždycky jsem byla koordinátorem týmu. Po dokončení univerzity se někdo zmínil, že je volné místo koordinátora týmu v silničních závodech. Silniční závody mě moc nezajímaly – milovala jsem motokros – ale myslela jsem si, že je to dobrá příležitost. Přibližně ve stejnou dobu pořádal můj klub v Cingoli závod mistrovství světa a požádali mě, abych na zasedání poroty dělala tlumočníka. Jeden z nejvyšších kluků z Italské federace si mě všiml a řekl: „Znáš tolik technických termínů a tak dobře rozumíš tomuto sportu – proč nám nepřijdeš pomoct?“

Začalo to na částečný úvazek, jen jsem si hradila cestovní náklady. Musela jsem absolvovat seminář, abych se stala ředitelem trati, kterým jsem prošla, a pak mě federace začala posílat na Grand Prix po celém světě jako svého delegáta. Během jedné z těchto akcí v Holandsku jsem potkala muže, který se později stal mým manželem – v té době byl mechanikem KTM. Začali jsme spolu chodit a já se stále snažil skloubit motokrosové výlety s prací v silničním závodění.

Nakonec jsem potkal Kurta Nicolla a Tobyho Gustafssona z KTM. Moji roli v silničním závodění považovali za zajímavou a řekli, že by rádi měli někoho jako já v motokrosovém týmu. Na konci roku 2002 mi nabídli práci. Bylo to velké rozhodnutí – přestěhovat se z Itálie do Rakouska, žít s někým, koho jsem teprve poznávala, a opustit rodinu – ale dali mi čas na rozmyšlenou. Kurt řekl: „Chceme tě, ale ty musíš chtít i nás.“ To mi opravdu utkvělo v paměti. Po dvou měsících mi rodiče řekli: „Vždycky jsi milovala motokros – tohle je tvoje šance.“ A tak to všechno začalo. 

Jeffrey Herlings a Valentina Ragni

Otázka: Pamatuješ si na první jezdce, se kterými jsi pracovala? To muselo být před více než 20 lety – jak ses připravovala na svou novou roli?

Valentina Ragni: V roce 2003 jsme měli devět jezdců – pět s rakouským týmem a čtyři s týmem MX2 Keese van der Vena. Rakouský tým měl Joela Smetse, Yvese Demariu, Pita Beirera, Jamese Dobba a Garciu Vica. Na straně Keese jsme měli Marca de Reuvera, Bena Townleyho, Erica Eggense a Steva Ramona.

Můj první závod byl v únoru v Kataru, který organizoval Georges Jobé. Kurt Nicoll mi řekl: „Pojedeš s jezdci sama.“ Řekla jsem: „Sama? Ani je neznám!“ Ale on řekl, že to je nejlepší způsob, jak si získat jejich respekt. Zpočátku to bylo zastrašující – pamatuji si, jak jsem si říkala: „Co když mě nebudou respektovat?“ Ale někteří z nich mě už znali ze sportu, jako Joel. Pit si ze mě nejdřív dělal legraci a mám pocit, že mě chtěl vyzkoušet a zjistit, kolik toho o motokrosu vím… Ale všichni byli opravdu dobří. Zůstala jsem profesionální a oni mě respektovali. To je v této práci klíčové, obzvlášť jako žena ve světě ovládaném muži – respekt si musíte zasloužit od prvního dne.

Otázka: V průběhu let jste pracovala s tolika jezdci, všichni s různými osobnostmi. Zjišťujete, že se ke každému musíte chovat jinak, abyste z něj dostala to nejlepší?

Valentina Ragni: Rozhodně. Abyste tuto práci dělala dobře, musíte být trochu psycholog. Vždycky říkám, že kdybych se mohla vrátit, studovala bych psychologii. Na univerzitě jsem z toho udělala jednu zkoušku a přišlo mi to opravdu zajímavé. Každý jezdec je jiný – někteří jsou rezervovanější, jiní otevřenější – a je potřeba ke každému z nich přizpůsobit svůj přístup.

Otázka: Dá se obvykle hned na začátku poznat, zda má jezdec správnou mentalitu k tomu, aby se stal mistrem světa? Myslím na někoho jako Tom Vialle – zpočátku to nebyl ten nejpropagovanější jezdec, ale jakmile dostal šanci, už se neohlédl.

Valentina Ragni: Tom je jeden z nejsilnějších jezdců, se kterými jsem pracovala. Když jsme ho přivedli do týmu, lidé se ptali: „Proč Tom Vialle?“ Ale Dirk Gruebel, náš tehdejší manažer týmu, řekl: „Proč ne? Zaslouží si šanci.“ Dali jsme šanci jezdcům, kteří ji nevyužili naplno – Tom ji rozhodně využil.

Když vyhrál titul v Turecku proti Jagovi (Geerts), pro mě to bylo všechno o psychice. Jago je neuvěřitelně talentovaný a opravdu dobrý jezdec, ale ten den Tomův způsob myšlení udělal rozdíl. Před druhou jízdou jsme si hodně povídali. Řekla jsem mu: „Tohle je jen hra mysli. Pokud jsi psychicky silnější, vyhraješ.“ A on vyhrál.

Otázka: Vždycky působíš tak pozitivním dojmem a plná energie – je to jen tvoje přirozená osobnost, nebo je to tvá vášeň pro tuto práci?

Valentina Ragni: Myslím, že je to obojí. Musíš milovat to, co děláš, protože tohle není snadná práce. Cestování je neustálé. Chybí ti rodinné události – Velikonoce, narozeniny, všechno. Mám štěstí, že můj manžel pracuje ve stejném oboru a chápe to, ale tento životní styl vyžaduje skutečnou vášeň. Bez té by to bylo velmi těžké.

Otázka: Můžeš nám projít typický víkend GP? Představuji si, že jsi extrémně zaneprázdněná…

Valentina Ragni: Určitě! Obvykle přijíždíme ve čtvrtek nebo v pátek, v závislosti na místě. V dnešní době se snažíme dostat do čtvrtka, protože pátek teď zahrnuje i startovní trénink. Pátek je o organizaci – sestavování rozvrhů jezdců, řízení mediálních povinností, zajištění toho, aby byli dochvilní a reprezentativní.

V sobotu a neděli se soustředím hlavně na jezdce. Nosím jim výsledky, pomáhám jim se závazky a starám se o to, aby všechno probíhalo hladce. Hodně z toho, co dělám, se děje v zákulisí, ale vždycky jsem po ruce, kdyby bylo něco potřeba. Během týdne se starám o všechno a o všechny, ale o závodních víkendech se vše točí kolem jezdců.

Pit Beirer, Rene Hofer a Valentina Regni

Otázka: Musím se zeptat na Kena Roczena a Jeffreyho Herlingse. Oba se prosadili kolem let 2010–2011 a ne vždycky si rozuměli – jaká byla ta dynamika?

Valentina Ragni: Ano, teď si rozumí, respektují se. Ale tehdy to bylo jiné. Ken byl už jako teenager velmi profesionální a soustředěný. Když vyhrál titul, Jeffrey měl zlomené srdce – dal do toho všechno a stejně neuspěl.

V té době byl Ken o něco připravenější, zralejší. Jeffrey měl veškerý talent, ale byl mladší a stále se rozvíjel. Určitě tam byla určitá žárlivost, ale nikdy se nic nevymklo kontrole. Oba byli výjimečně talentovaní – myslím, že takoví kluci se objevují jen jednou za deset let.

Otázka: Vždycky jsem měl pocit, že Jeffrey potřebuje to první velké vítězství, aby opravdu uvěřil, že to dokáže…

Valentina Ragni: Jistě. Ten první titul byl zlomový. Rok s Kennym byl pro Jeffreyho těžký, ale okamžitě se vzpamatoval. Má vítěznou mentalitu, takže to, že nevyhrál, ho tvrdě zasáhlo – ale také ho to posílilo.

Je to velmi houževnatý kluk a neuvěřitelně tvrdě pracuje. Ztráta titulu byla samozřejmě obrovská rána, ale když se ohlédnu zpět, myslím, že teď chápe, že Kenny na to byl možná jen o trochu víc připravený. Věřím, že kdybyste s ním teď mluvili, pravděpodobně by přiznal, že Kenny byl v té sezóně o tolik víc připravený na vítězství v titulu.

Otázka: Tohle může být těžká otázka, ale Rene Hofer, který bohužel už s námi po tragické lyžařské nehodě není. Neříkám to jen tak, ale upřímně, byl to tak milý kluk, který se vždycky usmíval a byl pozitivní. Jaké bylo s ním pracovat? Jsem tak rád, že vyhrál tu GP v Arcu. To musí být zvláštní vzpomínky, když si vzpomeneš na ten víkend!

Valentina Ragni: Rene byl další dříč. Na Reneovi se mi líbilo, že byl opravdu vděčný za tuto příležitost být v továrním týmu. Od té doby, co začal pracovat s Joelem a Tomem Viallem, se k sobě opravdu sblížili a skvěle spolupracovali. Ti tři tvořili skvělé trio.

Rene byl velmi náročný. Někdy jsem si z něj dělala legraci a říkala: „Rene, už s tím nech,“ když se pořád na něco ptal, „pokud budeš jezdit dobře, tak ti dám, co si řekneš, jinak ne!“. Ale bylo to jen jako vtip, protože jsme měli skvělý vztah.

Vždycky říkám, že tihle kluci jsou profesionální jezdci, ale i tak je většina z nich velmi mladá, jsou to pořád děti, víte. A kromě techniků si myslím, že jsem ten prostředník: potřebují vedle sebe někoho. Není to tak, že by měli vždycky blízko rodiče. Takže pro ně jsem takovou postavou a to všechno vytváří zvláštní vztah, skvělou atmosféru, pocity mezi mnou a jezdci. Je to opravdu, opravdu příjemné.

Otázka: Současní jezdci, vedle Herlingse, jsou Andrea Adamo a Marc-Antoine Rossi, jaké je s nimi pracovat? Adamo je vždycky docela upřímný a zdá se, že říká věci tak, jak jsou, to se mi docela líbí!

Valentina Ragni: Upřímně řečeno, vidím mezi Andreou a Renem mnoho podobností. Protože Rene byl také velmi přímočarý. Rene byl také, stejně jako Andrea, náročný, pracovitý, velmi profesionální a velmi upřímný. Někdy možná až příliš. Pro mě ne, mám to ráda, protože jsem stejná. S Andreou opravdu rád pracuji. Jeffrey je také velmi přímočarý jako Andrea. Lidé si myslí, že jsou arogantní, ale není to pravda. Víte, prostě říkají pravdu. A práce s nimi je dobrá.

S Marcem-Antoinem jsem bohužel nepracovala tolik jako s Andreou a Jeffreym. S Jeffreym pracuji asi 16 let, Jeffrey je tak profesionální jezdec! Bere svou práci opravdu vážně. Opravdu je to pracovitý člověk. Myslím, že je to jeden z nejpilnějších hráčů ve své práci. Jeffrey je možná o něco méně spontánní než Andrea, je také docela otevřený, ale trochu jiný než Andrea. Dobře, Jeffrey je ze severu, Andrea z jihu. Takže jsou samozřejmě jiní. Marc-Antoine, za tu krátkou dobu, co jsem s ním pracovala, musím říct, že je super vtipný. Myslím, že je opravdu integrovaný, i když v tomto týmu jen krátkou dobu. Hodně si s Andreou dělá legraci. S Jeffreym bohužel ještě neměl možnost pracovat. Ale je to vtipný kluk. Chybí mi, že tu nebyl, protože by bylo skvělé mít všechny tři pohromadě. Myslím, že by každý z nich prospěl, kdyby tu byl ten druhý.

Otázka: Co se týče GP – je nějaké GP, které miluješ víc než ostatní a na které se vždycky těšíš víc než na všechny ostatní? Pokud ano, proč?

Valentina Ragni: Řekla bych, že až do letoška bych řekla Villa La Angostura v Argentině. Je to GP, která byla prostě výjimečná. Zaprvé, trať byla pěkná. Ale místo, Patagonie, tak krásné. Lidé jsou velmi milí a jídlo dobré. Nejenže to byla GP, ale také to tak trochu prázdninové. Všichni tam byli tak šťastní kvůli atmosféře, místu, lidem, kteří vám dají pocit, že jste se cítili skvěle.

Otázka: Když jsi začínala se svou rolí, nebylo tolik kol GP, ale teď jich je 20, plus MXoN, kterého se obvykle účastníš! Baví tě cestování a poznávání různých částí světa? Zároveň musíte být na konci sezóny docela unavená (smích)...

Valentina Ragni: 21 akcí, jo. Víš, když si myslíš, že možná zmeškáš jednu důležitou akci nebo třeba koncert, na který by si chtěl jít, ale říkáš, že ne, je tam závod. A pak říkáte, že jo. Ale pak, jakmile vstoupíte do paddocku, tak nějak všechno zapomenu. Víš, všechno zapomenu, protože mě to, co dělám, tolik baví. Mám ráda tým a práci s kluky, takže jakmile jsem tady, jo, všechno jde snáz a už nejsem unavená.

Samozřejmě, trochu unavený jsi, protože když máš tolik závodů za sebou. Ale stejně, víš, je to spíš plus než mínus. Někdy, když cestuješ, máš malou šanci něco navštívit, ale to mi nevadí.

Otázka: Jsem si jistý, že se někdy dějí věci mimo tvou kontrolu, stalo se někdy něco úplně špatného, ​​co jsi nemohla ovlivnit... Myslím, že si pamatuji, jak se jednou Herlingsovi ztratila zavazadla, myslím, že to bylo v Mexiku, a musel si na začátek dne půjčit vybavení od někoho jiného. Máte ještě nějaké podobné historky?

Valentina Ragni: Vlastně to bylo v Rusku a zase s Jeffreym. Vždycky se něco děje. Ale žertujeme, když se něco zvrtne, pak Jeffrey podává nejlepší výkony. Na Sardinii jsem si s kluků dělala legraci, protože Jeffrey nakonec přijel, ale bylo to: Nemůžu, Nepřijedu, Nejsem si jistý, Pořád se necítím dobře, možná, ale nakonec ano! Letenky jsme si zarezervovali na poslední chvíli a pak jsem řekla: „Kluci, mám dobrý pocit.“ I když Jeffrey moc nejezdil, řekla jsem, že všechen tenhle chaos je pro Jeffreyho typický ze starých časů. Všechen tenhle chaos kolem a pak podává nejlepší výkony.

Nevím proč. Když je to moc přesné, moc organizované, moc špičkové, tak se něco pokazí. V tomhle chaosu bych řekla, že je mi fajn. Byla to pro to ta správná atmosféra.

Otázka: Dirk Grubel byl docela dlouho manažerem týmu, ale od jeho dob se týmovými manažery vystřídali Antonio Cairoli, Harry Norton a teď Joel Smets. Jaké to je pracovat pro ně a změnilo se něco, když se změní vedení týmu?

Valentina Ragni: Samozřejmě, vždycky je tam nějaká změna. Stejně jako s Dirkem, vždycky říkám, že s Dirkem jsme byli jako bratr a sestra. Stačilo, on se podíval na mě, já se podívala na něj a my jsme si velmi dobře rozuměli. Bylo tam hodně respektu. Naprosto důvěřuje mé práci a já samozřejmě důvěřuji jemu.

Otázka: Vždycky slyšíme, že zimy jsou pro jezdce a mechaniky nabité testováním atd., jaké je pro vás mimosezónní období?

Valentina Ragni: Během zimy to samozřejmě není tak intenzivní jako teď, ale jakmile skončíme, už začínáme (protože končíme v říjnu) s další sezónou. Vezmete si třeba pár týdnů dovolené, ale pak už začnete přemýšlet o rezervaci hotelů na další sezónu, o přihlášení jezdců, o uzavření smlouvy s Infront Moto Racing. Začínáme pomalu, začínáme se připravovat na zimní testy nebo tréninkový kemp. Takže já mám na starosti organizaci letů, hotelů a pronájmu aut na tyto akce. Vždycky nějakou práci, protože samozřejmě, když začne sezóna, je to intenzivnější, protože cestujeme mnohem víc, ale také v zimě nemám dva měsíce dovolené, to v žádném případě.

Otázka: Jsi samozřejmě Italka, ale kde během sezóny žiješ? Vrátíš se do Itálie, nebo bydlíš v Belgii?

Valentina Ragni: Ne, do Rakouska, do centrály. Ze začátku, když jsem se tam v roce 2003 přestěhovala, to pro mě byla trochu velká změna, protože zima byla opravdu dlouhá. Bylo tam hodně sněhu a příjezd z Itálie pro mě byl trochu jako: „Páni, kde je slunce? Kdy už vyjde slunce?“ Jenom prší nebo sněží, ale pak jsem si na to zvykla a teď musím říct, že počasí je mnohem víc podobné Itálii.

Máme dobré dny, velmi slunečné, někdy deštivé dny, ale dříve byl hlavně sníh a déšť a teď je to trochu podobné. Myslím, že tvoje vlastní země je vždycky tvoje vlastní země, víš, takže v mém srdci je pro mě Itálie samozřejmě nejlepší zemí k životu, ale musím říct, že v Rakousku se mám dobře. Mám docela dost přátel a je tam centrál. Šéfové samozřejmě chtějí, abych byla tam. Před mnoha lety jsem se zeptal Pita, jestli bych mohl trochu zajet Itálie-Rakousko, ale řekl, že ne, protože raději, abych byla tam s týmem, a pokud mě kluci potřebují, tak jsem tam. Je to v pořádku, myslím, že tam je centrála, takže to není problém.

Valentina s Andreou Adamem

Otázka: I když nikdy nebyl plnohodnotným továrním jezdcem Red Bull KTM, všiml jsem si, že máš s Isakem Giftingem skvělý vztah. Jak si se sním sblížila?

Valentina Ragni: Ano, s Isakem, v podstatě, jak jsem ti říkala, můj manžel je Švéd, a pak, když bylo Isakovi asi 15, 16, začal mu můj manžel pomáhat. Od té doby si docela sblížili a to znamenalo, že jsme se sblížili i my. Isak občas jezdil do Rakouska a hlavně do Itálie, trávil s námi čas, teď už je to troje Vánoce, co u nás strávil, takže u nás často pobývá. Pokud jsme v Itálii, protože on je v týmu JK Racing a oni jsou v Toskánsku, což je od nás asi 3 hodiny cesty, tak Isak přijede a zůstane s námi.

Můj manžel má k němu velmi blízko, často si po telefonu povídají o technické stránce a tak dále. A se mnou, na závodech, jsem jako jeho druhá máma.

Otázka: Jsem si jistá, že jsi v KTM šťastná a vděčná za to, že jsi tuto roli měla tak dlouho – dokázala by sis někdy představit, že bys pracovala v jiném týmu/značce, nebo je to velké ne ne? (smích)

Valentina Ragni: Upřímně řečeno, během těch let, dokonce i před pár lety, jsem dostala jiné nabídky, ale ani jsem je nezvažovala, protože jsem šťastná tam, kde jsem. Mohla jsem říct, že si o tom promluvíme, mohla jsem se zeptat, kolik mi nabídli a tak dále… ale proč?!

Nevěřím, že sousedova tráva je zelenější, víš. Samozřejmě, kdybych nebyla šťastná, byla by hloupost nezkusit něco jiného. Ale upřímně, nevidím se v jiném týmu. Ano, někdy se samozřejmě něco pokazí, jste naštvaní nebo cokoli jiného, ​​řeknete, že si promluvíte s někým jiným, ale upřímně, ne, ani jsem lidem nedala šanci říct: „Dobře, pojďme si sednout a promluvit si o podnikání,“ když se mě zeptali, jestli o mě mají zájem.

Otázka: Jaká je budoucnost Valentiny Ragni? Kolik let si ještě představuješ v paddocku, nebo to bereš rok co rok? Bude zvláštní, že vás v paddocku nebudeme mít!

Valentina Ragni: Upřímně… nevím, snažím se, jak říkáš, beru to rok co rok, protože si vždycky říkám, že dokud tato práce bude, dává mi to emoce, husí kůži, když vidím kluky jezdit, když jsem tady a mám tenhle pocit uvnitř, dokud to nebudu mít, budu tuhle práci dělat.

Jakmile tohle nemáš, když se to stane nudným nebo rutinním, tak je čas přestat. Ale doteď tohle pořád mám a nepřemýšlím, jen žiji den po dni. Ale tohle je moje filozofie. Ve všem, co dělám, žiji den po dni, protože vždycky říkám, že neznáš budoucnost, dnes jsme tady, zítra ne. Vždycky říkám, že mým mottem je „carpe diem“, ta latinská věta, která znamená „využijte přítomný okamžik“. Tohle je moje filozofie.

Zdroj: Gatedrop.com

Zdroj foto: Ray Archer