Rozhovor: Pit Beirer o tom, jak zůstat pozitivní i přes zranění, které mu v roce 2003 změnilo život.

17.12.2025….

Pit Beirer prožil nejhorší noční můru každého jezdce, když v roce 2003 ochrnul při pádu na velkém skoku v Bulharsku v MXGP. Beirerův způsob myšlení byl inspirativní, okamžitě přijal svou situaci a vrhl se rovnou do dalšího období svého života, aby se stal obrovským úspěchem v KTM a nyní dohlíží na všechny jejich závodní projekty po celém světě.

Pit Beirer poskytl v srpnu při MXGP Flander v Lommelu webovému portálu Gatedrop.com rozhovor o svém zranění a také o zničující prohře v boji o tiul mistra světa v roce 1999, na kterou stále nemůže zapomenout.

Říkal jsi mi, že když jsi havaroval a utrpěl zranění, jakmile jsi mohl, znovu jsi sledoval motokrosové závody a pak jsi komentoval Eurosport. Zdálo se, že jsi mentálně rychle přijal to, co se ti stalo, a prostě jsi šel dál. Jak to dokážeš?

Protože nevím, jestli je to normální i pro motokrosového jezdce. Nevím. Myslím tím, že mentálně se nevzdávat je stejně moje DNA, a to i pro mé závodění, trénink a přípravu. Jo, nevím. To nebyla velká otázka. Myslím, že jsem měl doma krásnou manželku, šestiměsíční dceru. Takže, myslím, probudil jsem se po týdnu v kómatu… dobře, potřebujete trochu času, aby si se zorientoval, kde jsi a co se stalo.

A pak se zeptáš na pár otázek. Zjistil jsem, že už nikdy nebudu chodit, a pak si říkáš, dobře. Zeptal jsem se doktora, co můžu dělat? Můžu žít svůj vlastní život? Můžu řídit auto? Můžu jít do práce? Řekl, že jo, když budeš tvrdě pracovat, budeš žít svůj vlastní život. To mi stačilo k tomu, abych řekl, dobře, tak pojďme!

Takže jsem se nikdy neptal, co už nepůjde dělat. Jen jsem se jich zeptal, co je ještě možné, co můžu dělat? A okamžitě jsem z toho vytěžil maximum. A mým cílem bylo dostat se z nemocnice co nejrychleji. Když mi řekli, že to bude trvat šest měsíců, řekl jsem: „Dobře, zvládneme to za tři, protože chci jít domů, najít si práci, uživit rodinu a být tu pro svou dceru a manželku.“ Takže nebylo moc těžké se změnit, dívat se dopředu a jít dál.

Pokud se ptáte sami sebe, proč bojuji možná za KTM přesně od toho dne, možná i déle, jako pracovník, je to proto, že pan Pierer ten den přišel do nemocnice a řekl mi: „budeš mít v naší firmě práci, ať se děje cokoli.“

Řekl jsem: „Nevíte, co dokážu.“ Řekl: „Je mi to jedno. Znám vás dost, pojďte.“ Takže takhle jsem dostal šanci pracovat pro KTM. A pokud máte rodinu, vydělával jsem si nějaké peníze jako závodník, a pak máš někoho, kdo ti dá práci, jsi kompletní, měl bys prostě jít znovu. Takže jsem měl tu čest mít v této negativní chvíli po ruce opravdu skvělé lidi, opravdu dobré přátele, práci a rodinu. Takže jsem ani na okamžik nepochyboval, jestli mám prostě zapnout motor a šlápnout na plyn. To začalo v roce 2003 a nepřestalo až do současnosti.

V roce 1999 jsi byl tak blízko k zisku titulu mistra světa. Utkvělo tě to v paměti, nebo všechno, co jsi vyhrál s KTM? Doplňuje to tu chybějící mezeru, nebo tě to žene dál?

Stále nesnáším ten den, kdy jsem prohrál šampionát. Takže, opravdu, měl jsem jich tolik, závodil jsem opravdu profesionálně mnoho let, ale byl jeden rok, kdy jsem měl šanci na titul, myslím, že zbývaly tři závody, stále jsem vedl šampionát. Takže to byl ten okamžik, kdy to dokázal, a dal jsem do toho všechno, a prohrál jsem to. Takže jsem kvůli tomu stále naštvaný, kvůli sobě.

Gaildorf? (Beirer měl nehodu na své domácí GP)

Jo, to jsou všechno jen kecy, ale já jsem havaroval hned na startu. Někdo mi přejel motorku, strhl zadní brzdu a pak jsem viděl, že je motorka příliš poškozená na to, abych mohl získat body. O dva týdny později v Budds Creeku prohrál o pár bodů. To bylo docela těžké, ale to už nemůžu změnit. Takže se nikdy neohlížej zpět. Ale pokud se mě zeptáš, ne, z toho nejsem šťastný. Chtěl jsem ten šampionát vyhrát.

Ale samozřejmě mi moje práce dává velké uspokojení, že mám šanci pracovat s tolika skvělými lidmi, skvělými šampiony a prostě se snažit udělat vše pro to, abychom vyhráli. To je vše, co chceme dělat. Takhle tvořím naše týmy, naše věci. Probuďme se a udělejme maximum. To ne vždycky stačí, protože jsou tam venku i další skvělí lidé, ale snažíme se, jak jen můžeme, a to je rozhodně odměna za to, že jste byli tolik let závodníkem, že si svou vášeň proměníte v profesi i po skončení kariéry. Takže jsem s tím stále spokojený. Všechno, co tady mám a co jsem dokázal vybudovat ve svém profesionálním podnikání, bylo díky tomu, že jsem byl závodník.

Zdroj: Gatedrop.com

Zdroj foto: Motocross.it