Joel Robert skutečná motokrosová legenda

Před pár dny se Jeffrey Herlings stal nejlepším motokrosovým jezdcem historie, když vyhrál svou 102. Velkou cenu, čímž překonal rekord Stefa Evertse. Připomeňme si ale muže, který se ještě v dobách před Evertsem stal rekordmanem v mnoha různých statistikách.

Stefan Everts držel rekord více než dvacet let, ale onen zmiňovaný muž, jenž byl rekordmanem před Evertsem, jej držel mnohem déle, ve skutečnosti třicet let.

Zmiňovaným mužem, který před mnoha lety držel všechny rekordy byl Joel Robert z Belgie. Ve třídě 250ccm získal šest světových titulů a padesátkrát vyhrál GP. Robert držel rekordy od roku 1972, až do doby, dokud jej Stefan Everts na začátku 21. století nepřekonal.

Ve skutečnosti se Robert do vedení statistik dostal v roce 1971, když získal pátý titul a čtyřicet čtyři vítězných GP. Do té doby byl držitel rekordu další legendární motokrosař Torsten Hallman ze Švédska. Ten byl mistrem světa čtyřikrát a třicet osmkrát vyhrál GP. Právě Hallman byl opravdovou první legendou v našem sportu.

Robert a Hallman byli velcí rivalové, ale také velcí přátelé a navzdory tomu společně získali deset titulů mistrů světa. Hallmen se stal mistrem světa poprvé v roce 1962, Robert ten poslední v roce 1972. V šedesátých letech a začátkem sedmdesátých let minulého století se odjezdilo s nadvládou těchto dvou borců.

Jediným jezdcem, který je za tu dekádu dokázal porazit, byl ruský bohatýr Viktor Arbekov, který získal titul ve třídě 250 ccm v roce 1965. V tomto desetiletém koloběhu  Robertse a Hallmana skončil Arbekov druhý v letech 1964, 1967, 1968.

Joel Robert: „Bylo mi šest let, když mě můj otec nechal svést na jeho skútru Vespa. Poprvé jsem rychle pustil spojku a motor mi zhasl. Začal jsem tedy jezdil, ale byl jsem ještě hodně malý, a když jsem chtěl zastavit, nedokázal položit nohu na zem. Musel jsem zajet do garáže a opřít se rukou o zeď. Když mi bylo šestnáct, mohlo se v Belgii závodit od osmnácti. Můj otec proto řekl, že mi je sedmnáct a půl, také můj doklad totožnosti byl upraven. Viděli, jak jsem objel pár kol, a nechali mě závodit, bylo to v dešti ve městě Chimay v Belgii. Objel jsem na blátivé trati tři kola, ale byl jsem jediný, kdo zvládl vyjet a sjet kopec. Nikdo jiný nedokončil první kolo. Proto závod zastavili a řekli: ‚Ty jsi vítěz.‘“

Od té doby začal tento belgický mega talent získávat pozornost velkých týmů a sponzorů. Ještě na soukromém motocyklu začal vyhrávat závody mistrovství světa, což završil prvním titulem. Začala cesta z ničeho na vrchol.

Joel Robert: „V roce 1964 jsem dostal ČZ, kterou mi dal belgický importér. Nebyl to tovární motocykl, ale jen sériový. Když jsem závodil v Anglii dostal jsem zdarma olej Castrol a pneumatiky Dunlop. V Itálii jsem získal řetězy Versachi. V té době jsem neměl žádné opravdové sponzory. V roce 1964 jsem se stal mistrem světa. Neměl jsem ani auto. Můj kamarád byl tak hodný a a v roce 1964 mě zavezl k mistrovství světa do Švédska a Finska. Ovšem po GP Švédska mě nechal samotného a odjel domů. V roce 1963 se mistrem světa stal Torsten Hallman, který se mnou v té době bojoval o titul. Překvapivě mě vzal právě on můj motocykl a Dave Bickers mě odvezl do Finska. Torsten a já jsme na závodech tvrdě bojovali, ale mimo závody jsme byli velcí přátelé. V roce 1964 jsem vyhrál šampionát příliš snadno. Nevěděl jsem, že musím tvrdě trénovat. V letech 1965, 1966 a 1967 jsem ve světovém šampionátu skončil druhý. Poté jsem se zase naučil vyhrávat, ale nebylo to jednoduché.“

Robert v roce 1964 vyhrál osm Grand Prix v a první titul mistra světa. Během následujících devíti let přidal další tituly a další Grand Prix. V roce 1972 získal svůj šestý titul mistra světa a svou 50. Grand Prix. Po té se startoval jak na Suzuki, tak v posledních GP na rakouském motocyklu Puch.

Vítězné Grand Prix Joela Roberta

1964: Anglie, Belgie, Finsko, Rusko, Švédsko, Švýcarsko, NSR, ČSSR.

1965: Rakousko, Lucembursko, SSSR

1966: Holandsko, NSR, Polsko, Švýcarsko

1967: Belgie, Francie, Polsko, Anglie, Holandsko

1968: Francie, Rakousko, Anglie, Holandsko, Polsko, NSR

1969: Francie, Polsko, Španělsko, Švýcarsko, Jugoslávie, Finsko

1970: Itálie, Anglie, Jugoslávie, Španělsko

1971: Itálie, NDR, Anglie, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko, Jugoslávie, Španělsko

1972: Francie, Holandsko, Jugoslávie, NDR, Polsko, Rusko

v. motýl

zdroj: MXLarge