Aktuální rozhovor s majitelem motokrosového týmu JM Honda Racing, Jacky Martensem

30.05.2025….

Jacky Martens, mistr světa, který se stal majitelem týmu, zůstává jednou z nejuznávanějších osobností v paddocku MXGP. Po desetiletích strávených v tomto sportu jeho vášeň a odhodlání nezeslábly – ve skutečnosti se zdají být silnější než kdy dříve. Martens, který vede tým JM Honda Racing se satelitní strukturou a přísně spravovaným rozpočtem, nadále vede slibné talenty, jako jsou Noel Zanocz a David Braceras, a zároveň se vyrovnává s rostoucími výzvami moderního motokrosu.

V tomto rozhovoru pro DailyMotocross.fr/Kevin Frelaud se Belgičan otevřeně vyjadřuje o pokroku týmu, vyvíjející se dynamice mezi továrními a satelitními závody, rostoucích nákladech a budoucnosti tohoto sportu – včetně svého pohledu na elektrický motokros a problémů s udržením konkurenceschopnosti bez plné podpory továrny. Martens je jako vždy upřímný a soustředí se na dlouhodobou hru.

Otázka: Jacky, jaké je hodnocení první poloviny sezóny? Noel Zanocz je nováčkem v EMX250 a již se dostává na stupně vítězů. David Braceras se zdá být schopen umístit se v první desítce v MX2. S Brentem van Doninckem a jeho novým zraněním to bylo trochu složitější.

Martens: S Noelem se věci daří opravdu dobře. Adaptuje se na čtyřtaktní motor 250 ccm jako každý jezdec, který přechází ze třídy 125 ccm. Momentálně se postupně zlepšuje. Trochu se potýká se starty. A když v první jízdě v Lugu se mu podařil holeshot, musela být jízda po vyvěšené červené vlajce restartována. V opakovaném startu byl druhý. Všechno s ním jde podle plánu a už pracujeme na něčem dlouhodobém.

Co se týče Davida, věci se daří docela dobře. Loni hodně krát odstoupil ze závodu a v poslední době na motorce moc času netrávil. Letos je s námi a odvádí dobrou práci. Pohybuje se kolem první desítky, což je dobré znamení. V Argentině skončil čtvrtý, ale MX2 je velmi silná třída – můžete být v jedné jízdě dvanáctý a v další osmý, aniž byste cokoli změnili. Je to výzva. Během volného tréninku v Lugu měl opravdu velkou havárii a část páky se mu zaryla do paže; nemohl se zúčastnit kvalifikace, ale v neděli závodil. Celkově skončil osmnáctý, ale alespoň jel, a to je to, na čem záleží. Je ve správném rozpoložení.

Brent je s námi už tři roky. První rok si zlomil kyčel. Loni si zlomil stehenní kost a letos se zranil znovu, stejná kost. Tento víkend měl dobrou první jízdu a skončil devátý. V takových podmínkách opravdu potřebujete nohy. Návrat po takovém zranění a rovnou v první desítce je velmi pozitivní. Doufám, že na tom budeme moci stavět, ale prozatím jsem spokojený.

Nejsme tovární tým, ale stále chceme mít co nejlepší jezdce, abychom jim pomohli s postupem a byli vpředu. Tovární týmy jsou tovární týmy. Jsme satelitní tým; děláme vše pro to, abychom v rámci našeho rozpočtu poskytli co nejlepší motorku, aby naši jezdci měli špičkové vybavení a dosahovali výsledků. Toho dosahujeme s Brentem, Davidem i Noelem. Bojujeme s továrními týmy, takže to je dobrá věc.

Otázka: V minulosti jsi řídil tovární týmy. Zvětšuje se rok od roku rozdíl mezi továrními a satelitními/soukromými týmy?

Martens: Největší rozdíl je v tom, že tovární týmy mají rozpočet na to, aby podepsaly smlouvy s nejlepšími jezdci. To je už obrovská výhoda – tak to prostě funguje. Mám velkou radost pracovat s mou strukturou a mými jezdci; máme dobrý tým a jedny z nejlepších motorek. Naše motorka podává dobrý výkon a dosahujeme výsledků, které hledáme. Stále si každodenní práce pro tým užívám a to je pro mě to nejdůležitější.

Otázka: Jaká je největší výzva, které čelíš jako majitel týmu?

Martens: Rád bych měl opět tým podporovaný továrnou, jako v minulosti. Ale prozatím k tomu není příležitost. Pokud bychom získali větší podporu, mohli bychom podepsat smlouvu s opravdu silným jezdcem, a to by pro tým byl velký krok vpřed.

Všechno je v dnešní době čím dál dražší. Naštěstí máme věrné sponzory, kteří s námi jsou už léta – je jich asi 80. Dají nám rozpočet a s ním můžeme řídit tým. Když začínáte s jezdcem na špičkové úrovni, všechno je snazší.

Otázka: Triumph nastupuje do příštího roku s modelem 450 a Ducati už v této sezóně uvolnila dvě místa. Více továrních míst znamená více příležitostí pro jezdce. Ale znamená to pro tebe jako satelitní tým také větší obtíže, pokud jde o podepisování jezdců?

Martens: Ano, a to je to, co naši práci jako satelitního týmu ještě více ztěžuje. Také přichází stále méně mladých jezdců. Motokros se stal příliš drahým. Pro mladé jezdce a amatéry je těžší se rozvíjet a prosadit. Úroveň se ustálila a každý rok ztrácíme pár jezdců. Ale stále v to věříme.

Pokud se podíváš na současnou top 10 jezdců na světě, mnoho z nich prošlo naším týmem: Coldenhoff, Jonass, Febvre atd. Stále s nimi mám skvělé vztahy a respektujeme se navzájem.

Otázka: Cílem je získat co nejlepšího jezdce, ale jezdec, který podává výborné výkony, pravděpodobně podepíše smlouvu s továrním týmem – zpět na začátek, že? Je to nekonečný cyklus?

Martens: Takhle to chodí. Vedu tým už 37 let a děje se to každý rok. V roce 2023 jsme měli Camdena McLellana a pak dostal nabídku od Triumphu a odešel. Rozešli jsme se v dobrém. Ukončili jsme mu smlouvu, aby mohl jít dál. Totéž kdysi s Romainem Febvrem, i s ním nemáme žádnou zášť.

Otázka: Zajímá mě, co si myslíš o nadcházející třídě E-MXGP, která se očekává kolem roku 2026. Myslíš si, že je to budoucnost motokrosu?

Martens: Nemyslím si, že můžeme zastavit pokrok. Spousta lidí to kritizuje a snaží se blokovat vývoj elektromotorek, ale myslím, že to potřebujeme. Je to budoucnost, a pokud pokrok nebudeme podporovat, náš sport zemře. Prozatím technologie není na motokros připravená – baterie nevydrží dostatečně dlouho. Po čtyřech kolech v Lommelu je konec. Také si myslím, že nejsme ve stejné situaci jako elektrická F1. Věřím, že motocykly mají větší potenciál.

V Evropě se musíme vypořádat s ochránci životního prostředí, a pokud je budeme ignorovat, náš sport se moc daleko nedostane. Pokud se také pokusíme jít jejich směrem, mohlo by to být jiné. Čas ukáže. Nevím, jestli fanoušci opravdu chtějí vidět takový druh závodů – to je problém i ve Formuli 1. Snížili jsme hladinu hluku ze 113 dB na 109/110 dB, ale pro diváky se to moc nemění. Stále slyší motory a cítí jejich sílu – zvuk je součástí sportu. Pokud nic neslyší, atmosféra bude úplně jiná a možná se vyplatí jít se podívat na cyklistický závod.

Jakmile se elektrotechnika vyvine, mohli bychom z ní nakonec něco získat. Možná se objeví třída, která za to stojí. Osobně si myslím, že budoucnost spočívá v hybridech, podobně jako v autech. Momentálně jsou motorky příliš rychlé. Mohli bychom vytvořit střední třídu s elektrickými motorkami. Už teď vidíme, jak motorky s objemem 250 a 450 dosahují stejných časů na kolo. Myslím, že je prostor pro nižší třídu s nižšími rychlostmi, menšími hybridními motory, jinými pneumatikami atd. Nevím, jak bude vypadat budoucnost tohoto sportu – to jsou jen předpoklady.

Otázka: Byli lidé stejně rozděleni, když došlo k přechodu z dvoutaktů na čtyřtakty?

Martens: Ne, vlastně ne. V té době se dvoutakty staly příliš agresivní a motorky byly extrémně výkonné. Pak tu byly obavy o životní prostředí, které nepomohly. Honda přestala vyrábět dvoutakty, pak Kawasaki a nakonec je následovali všichni. Nakonec jsme museli přejít na čtyřtakty – byly to „čistší“ varianty motoru.

Otázka: Patříš k těm, kteří říkají, že motokros byl dříve lepší?

Martens: Ne. Je prostě jiný. Hodně se vyvinul, obzvlášť dnes. Teď mluvíme o vstřikování paliva, kontrole trakce – nových technologiích, a to je dobrá věc. Tehdy bylo hezké, zejména u dvoutaktů, že jste museli více pracovat na mechanické stránce, abyste získali opravdu výkonnou motorku, ale také motorku, kterou jste mohli ovládat a cítit se na ní pohodlně. Dnes se vše točí kolem počítačů a elektroniky. Takže ano, je to jiné – ale ne horší.

Otázka: Vyvinula se série od vašich dob závodění na mistrovství světa správným směrem?

Martens: Myslím, že ano. Dnes jsou rozpočty mnohem větší než tehdy. S Giuseppem Luongem si myslím, že jsme se vydali správným směrem. Nicméně se to teď opravdu komplikuje. Všechno je dražší, existuje více pravidel FIM pro motorky, některé Velké ceny se ruší a nahrazují – například Finsko. To jsou neočekávané náklady. Musíme si v říjnu stanovit rozpočet a pracovat s tím, co máme. Jakmile je rozpočet uzavřen, je těžké se vypořádat se změnami na poslední chvíli. Chápu, že to není snadné ani pro [Infront Moto Racing]. Ale držet se plánu by to všem hodně usnadnilo.

Otázka: Kdyby si mohl změnit jednu věc, co by to bylo?

Martens: Nevím, jak [Infront Moto Racing] funguje. Všichni pořád mluví o finančních odměnách. Myslím, že potřebujeme lepší podporu, abychom na závody přivedli více sponzorů. Dnes jsme omezeni na tři vstupenky. Dříve to stačilo – měli jsme tři hlavní sponzory. Teď jich máme mnohem víc a nemůžeme je na akce pozvat. Část rozpočtu, který nám dají, musíme použít na zaplacení jejich vstupného. Ale tento rozpočet potřebujeme k chodu týmu. Možnost přivést si s sebou naše sponzory by mělo být minimum. Takže ano, všichni nakonec mluvíme o financích. Znovu opakuji, že nevím, jak se řídí propagace v šampionátu, ale například když jedeme na zahraniční Grand Prix, měly by být naše cestovní náklady pokryty. V Evropě si to zvládneme, pokud máme jasný, předem stanovený kalendář. Každý rok se všechny týmy snaží růst a rebrandovat, aby získaly lepší rozpočty a lepší image. To děláme i my. Stáváme se profesionálnějšími. Musíme si plánovat výdaje předem, a jakmile to uděláme, chceme se rozpočtu držet. Mám štěstí, že mám hodně sponzorů, což nám dává určitou flexibilitu – ale rádi bychom tyto sponzory snáze na závody MXGP zvali.

Otázka: Byl jsi jezdec, mistr světa a nyní majitel týmu. Cítíš stále stejný adrenalin?

Martens: Ano, stejný. Co je dnes opravdu jiné, je to, že v paddocku je mnohem méně mechaniků. Tehdy, když jste potřebovali mechanika, jste měli na výběr. Teď je to složitější – nemají stejné zkušenosti jako mechanici z minulosti, kteří pracovali na všech druzích motorek a učili se řemeslu. Ale to samé platí pro všechny oblasti dnešního podnikání; je to těžké pro každého.

Otázka: Takže tě nepřekvapuje, že týmy sezónu co sezónu končí? Nedávno ukončili činnost F&H, Standing Construct, Schmicker…

Martens: Řekněme, že nejsem typ člověka, který by si stěžoval nebo kritizoval. Chci řešit problémy, pomáhat, hledat řešení. Dokud přežíváme, jsem s tím v pohodě. V den, kdy už to nebudeme moct, zastavíme se jako ostatní.

Otázka: Pojďme si promluvit o číslech – jaký je rozpočet týmu jako JM Honda Racing na rok?

Martens: 800 tisíc eur na 20 Grand Prix a evropská kola. To je rozpočet, který potřebujeme k tomu, abychom mohli soutěžit na úrovni továrních týmů, bez podpory továrny. Je to minimum potřebné k zaplacení našich jezdců a pokrytí všech výdajů na sezónu.

Otázka: Kdyby jsi si mohl znovu prožít jeden závod ve své kariéře, který by to byl?

Martens: To je těžké. Řekl bych, že to byl Goldbach v Německu v 90. letech. Závodil jsem s Ericem Geboersem, Davem Thorpem, Kurtem Nicollem a dalšími a ten den jsem vyhrál s docela velkým náskokem.

Zdroj: DailyMotocross.fr

Zdroj foto: Ray Archer