Aktuální rozhovor o průběhu zranění s motokrosovým jezdcem Arminasem Jasikonisem

27.11.2020....

Na motokrosovém webu MX World.be se v minulých dnech objevil zajímavý rozhovor s jezdcem továrního týmu Rockstar Energy One Ice Husqvarna Racing Arminasem Jasikonisem, který se stále zotavuje z těžkého pádu, který si přivodil při závodě FIM Mistrovství světa MXGP v italské Mantově. Pád to byl skutečně děsivý. Arminas byl poté do převezen do nemocnice, kde byl tamními specialisty uveden do umělého spánku. Naštěstí pozitivní zprávy o tom, že se nejedná o smrtelné zranění a že zranění nebude mýt trvalé následky přišly poměrně brzy. Níže si přečtěte rozhovor s Arminasem Jasikonisem, který jako původní zveřejnil litevský zpravodajský portál Irytas.it.

Otázka: Arminasi, jak se teď cítíš?

Arminas Jasikonis: Jsou dny, kdy to jde špatně a jsou dny, kdy je to lepší. Ale určitě to je to mnohem lepší ve srovnání s prvními dny po incidentu. Stále cítím bolest v rameni, ale pracujeme na tom. V plících mám vodu, ale momentálně necítím téměř žádnou bolest. Také můj zrak ještě není dobrý, ale také to se pomalu lepší. Dlouho jsem měl problém dvojitého vidění. Teď už můžu řídit auto. Všechno se děje postupně, jdeme krok za krokem, ale nesmíme nic přehánět. Sice bych chtěl dělat již všechno, ale zatím si netroufám, protože nevím, jak by na to reagoval můj mozek.

Otázka: Kde teď žiješ? Stéle rehabilituješ?

Arminas Jasikonis: Dlouho jsem byl doma. S rehabilitací mi pomáhá fyzioterapeut, chodím k mému lékaři a všechna cvičení provádím doma. Kvůli koronavirusu nemůžu chodit na rehabilitace, což je dalším problémem, protože je to jisté zpomalení mého návratu k normálu. Musel jsem si tedy vytvořit svůj vlastní rehabilitační program. Byl jsem potom pár dní v Kulautuvě (okres Kaunas), kde jsem navštěvoval fyzioterapeuta. Tady jsem dlouho nebyl jelikož pro mně bylo psychologicky těžké být sám. Momentálně jsem doma Palangy. V úterý jsem odcestoval do Finska, ke lékařům mého týmu, kde se budu podřizovat dalším vyšetřením.

Otázka: Nebojíš se kvůli koronaviru létání?

Arminas Jasikonis: Ne, už jsem letěl. Nyní letím do země, kde je méně nakažených než tady. Jasně, že vždy existují rizika. Asi je to větší riziko pro mé plíce.

Otázka: Kolik času jsi strávil v italské nemocnici?

Arminas Jasikonis: Byl jsem tři dny v umělém spánku a další týden jsem tam ležel. Byl jsem tam sám, ale moje rodiče mě mohli na krátkou dobu navštěvovat. Když mě lékaři probudili, okamžitě jsme začal chodit. Bohužel jsem nemohl chodit po chodbách nemocnice. Vše bylo uzavřené a já musel dodržovat nemocniční nařízení. Moje paměť byla v té době špatná a mnoho si z toho nepamatuji. Jakmile se můj stav zlepšil, chtěl jsem letět domů, do Litvy, ale lékaři mi to kvůli mým poraněným plícím nedoporučili. Do Litvy jsem se tak vrátil v karavanu. Po celou cestu jsem v něm ležel a spal. Celou cestu, která trvala několik dnů si nepamatuji.

Otázka: Jak dlouho trvalo, než jsi si na vše vzpomněl?

Arminas Jasikonis: Ještě teď si na všechno nepamatuji, ale každým dnem se vše zlepšuje. Vzpomínky, které traumatu předcházeli si nepamatuji. Prvních pár týdnů po pádu mi připadalo, že den před úrazem byl jako sen. V současné době provádím cvičení paměti, že hraji hry. Jednou z nich je hra z bloky. Na chvíli mi ukáží obrázky a já potom musím hádat, kde jsou. Stále takové hry hraji, abych si procvičoval schopnost reagovat.

Otázka: Pamatuješ si pád? Co jej způsobilo?

Arminas Jasikonis: Samotný pád si nepamatuji. Vzpomínám si jen na pár záblesků. Ani si vše nepamatuji, co se odehrálo několik dnů před pádem.

Otázka: Tvrdil si, že helma (BELL, pozn. red.), kterou jsi měl při pádu na hlavě ti hodně pomohla. Je to pravda?

Arminas Jasikonis: Nikdy nevíš, co by se stalo, kdybych měl jinou helmu. Byl to skutečně těžký pád s vážnými následky. Jsem na živu a je se mnou všechno v pořádku, takže je fakt, že mě helma zachránila. Kdybych měl jinou helmu, třeba bych tu již teď nebyl.

Otázka: Jaké byly tvoje dny v nemocnici?

Arminas Jasikonis: Pokud si dobře pamatuji, když jsem se probudil pokusil jsem se o útěk. Chtěl jsem vstát z postele a vše ze sebe strhal. Myslím si, že jsem byl později dokonce svázaný. Prostě jsem se chtěl odtamtud dostat co nejdříve pryč. Nejprve jsem to ani nevěděl, ale několik vzpomínek se mi vrátilo. Vzpomínám si na další událost, která byla jako sen, že jsem se bavil s dalšími lidmi, kteří měli podobné úrazy a že se také snažili uprchnout. Nejsem fanouškem nemocnic, ale teď jsem tam musel strávit mnoho času.

Otázka: Plánuješ návrat zpět?

Arminas Jasikonis: Momentálně se připravuji s týmem na návrat k závodění. Nevím, kolik negativních důsledků to bude mít, ale zatím jde vše podle plánu. Začal jsem běhat a moje rovnováha není na špatné úrovni. Ve Finsku mě lékaři budou při cvičení zkoumat. Plán návratu máme, ale nemůžu slíbit, jestli to bude jako dříve. Snad budu zpátky za šest měsíců.

Otázka: Není to děsivé se vrátit tak rychle zpět na trať?

Arminas Jasikonis: Vidím to tak: jen jsem dlouho spal a poté se probudil. Neměl jsem téměř žádné bolesti, jen v rameni a na tom pracujeme. Dozvěděl jsem se, že mnoho lidí se za mě modlilo. Vím, že jsem byl vážně zraněn. Mám velkou motivaci se vrátit a ukázat celému světu, že i po takto vážném zranění je možné se vrátit k závodění. Uvidíme jak to půjde. Chci poděkovat celé mé rodině a všem, kteří mi na dálku podporovali a těm, kteří mi stále pomáhají. Děkuji!

v. motýl

zdroj foto: Roman Borák